Ostravské legendy a duchové

Ostrava má duši, kterou jen tak někde nenajdete. Lidé ji znají jako město práce, dýmu a hudby, ale málokdo ví, kolik příběhů se tu šeptá po nocích. V opuštěných šachtách, starých kostelech nebo mezi domy, které pamatují víc, než si umíme představit.
Ať už jste místní nebo jen projíždíte, tyhle historky vám zůstanou v hlavě.

Duch z Dolu Michal

Staří havíři říkali, že každý důl má svého ducha. Ten ostravský prý sídlí v Dole Michal ve Slezské Ostravě.
Podle pověstí se tam občas ozývá kroky a kovové klepání, i když je šachta dávno prázdná.
Lidé tomu duchovi říkají "šichtař Michal". Zemřel při závalu někdy kolem roku 1916 a od té doby prý obchází své staré pracoviště. Kdo tam zůstal po směně sám, cítil, že ho někdo sleduje.
Starší zaměstnanci mu prý občas nechali na stole pivo, aby měli klid.

Kostel sv. Václava – ticho, které má váhu

Na Masarykově náměstí stojí kostel sv. Václava – nejstarší stavba v Ostravě. Byl svědkem obléhání, požárů i rekonstrukcí, které odhalily víc, než by si někdo přál.
V padesátých letech si dělníci šeptali o muži bez tváře, který se zjevoval v noci mezi lavicemi. Když se k němu kdokoliv přiblížil, rozplynul se jako pára.
Pod chrámem jsou prý dodnes staré katakomby a zapomenuté hroby. Někteří tvrdí, že tam kdysi pohřbili mnicha, který byl odsouzen církví za kacířství a pohřben zaživa.

Halda Ema – kopec, který žije

Halda Ema je pro Ostravany něco jako městský mystický symbol. Místo, které kouří, dýchá a nikdy neutichne.
Uvnitř kopce hoří zbytky uhlí a plynů, teplota pod povrchem dosahuje až 150 °C. V noci se mezi kouřem objevují drobné plamínky, které se hýbou jako malé lucerny.
Lidé, kteří tam chodí po setmění, mluví o stínech horníků, kteří se vracejí domů z věčné směny.
Na vrcholu je klid, ale když se zaposloucháte, možná uslyšíte tiché hučení – jako když v dálce někdo těží.

Staré Karoliny

Když se dnes procházíte kolem obchodního centra Forum Nová Karolina, těžko si představit, že tu dřív bývalo něco jiného.
Kdysi tu stály dělnické domky, malé hospody a tmavé uličky.
Podle pamětníků se tady po válce ztrácely děti i psi, a lidé tvrdili, že v noci slyší zvuky z podzemí, které připomínaly rachot vozíků a hlasy.
Když začali stavět nové budovy, našli prý několik zazděných chodeb, které nikam nevedly.

Strašidla a Ostrava

Ostrava není strašidelná ve smyslu pohádek. Je spíš zvláštně živá. Každý kout má svou historii a své stíny.
Možná se tu prostě energie minulosti jen tak nevypaří. Možná se Ostrava pamatuje.
A možná právě proto má tak zvláštní sílu – i když se v noci po ní projdete sami, cítíte, že v tom nejste úplně sami.